M7 Priest-samohybná houfnice
Samohybná houfnice M7 Priest byla vyvinuta jako prostředek palebné podpory tankových divizí,vyzbrojených od roku 1941 stroji M3 Lee.Podvozek tohoto tanku byl dost velký pro instalaci 105 mm houfnice a převoz jeho obsluhy.V únoru 1942 byl podvozek přizpůsoben pro houfnici M7 HMC( howitzer motor carriage).Britové brzy objednali celých 5500 kusů,dodávky pro USA však byly přední.Do Británie se proto dostalo jen pár houfnic,které však hrály důležitou roli v bitvě u El Alameinu,kde byli Němci poraženi.Název Priest(kazatel)většinou používali Britové.Velitelské stanoviště se totiž podobalo kazatelskému pultu.Podobně byla pojmenováma i jiná samohybná děla:Bishop(biskup)a kanadský Sexton(kostelník).Hlavním úkolem houfnice M7 bylo poskytování palebné podpory na větší vzdálenosti(nepřímou střelbou).Osádka byla proto jen málo chráněna.Maximální tloušťka pancíře byla jen 25 mm.Houfnice byla sice mohutná zbraň,ale vzhledem ke svým rozměrům poměrně lehká.Uvnitř vozidla se mohlo převážet 69 nábojů.Kromě základního provedení vznikl také model M7B1 na podvozku tanku Sherman.Tanky Lee se totiž od roku 1943 již nevyráběly.Lišil se především čelním pancířem,který byl jednodílný,namísto původního třídílného.Vůz převážel velitele,řidiče a pětičlennou obsluhu samotné houfnice.Americké Priesty bojovaly v severní Evropě až do konce války,britské verze nahradily po dni D typ Sexton.Ostatní stroje(např.v Itálii)byly často zbavovány houfnice a přestavovány na transportéry Priest Kangaroo.
Technicko-taktická data
Země původu:USA
Hlavní výzbroj:105 mm houfnice M1/M2
Pomocná výzbroj:12,7 mm kulomet ve velitelské kopuli
Pancéřování:25 mm
Bojová hmotnost:22,6 tuny
Délka:6,20 m
Šířka:2,87 m
Výška:2,53 m
Maximální rychlost na silnici:42 km/h
Dojezd na silnici:200 km
Osádka:7
Náhledy fotografií ze složky Americká obrněná technika