M36-stíhač tanků
Stíhač tanků M36 vznikl na základě prototypu T71,který vycházel z vozidla M10 Wolverine.Od něj se lišil výkonným 90 mm kanonem s vysokou úsťovou rychlostí,díky čemuž byl velmi univerzální a dal vzniknout protitankovým i protiletadlovým kanónům.V roce 1944 začala výroba tří variant:standartní stíhač M36 používal podvozek stroje M10,M36B1 podvozek tanku Sherman M4A3 a M36B2 přejala z M10 i několik dalších prvků.Kromě výkonnějšího kanónu používal M36 i silnější motor Ford GAA,pohánějící provedení M10A1 a také větší,shora otevřenou nástavbu,upravenou pro rozměrné náboje ráže 90 mm.Těch mohlo vozidlo převážet pouze 47,narozdíl od 54 kusů munice Wolverinu.Vozidlo bylo navíc vybaveno pomocným generátorem,který snižoval zatížení motoru.Přes všechny provedené změny a vylepšení byl však stíhač M36 lehčí než M10.Na druhou stranu bohužel převzal mnoho jeho slabin.Pancéřování zůstalo slabé a výška byla stále přílišná pro účinné maskování.Kanon byl ovšem neobyčejně výkonný a se svou průbojností 76 mm na 4300 m dokázal zničit i těžké tanky Königstiger.V závěru války již neměli Němci mnoho tanků,proto se stíhače používaly také na ničení pevností a jiných obranných staveb.Po válce bylo mnoho strojů předáno spřáteleným státům a jejich poslední nasazení se uskutečnilo při bojích na Balkáně v 90.letech(na straně Srbů i Bosenců).
Technicko-taktická data
Země původu:USA
Hlavní výzbroj:90 mm kanon M3
Pomocná výzbroj:12,7 mm protiletadlový kulomet
Pancéřování:9-108 mm
Bojová hmotnost:28,5 tuny
Délka:6,15 m
Šířka:3,05 m
Výška:2,72 m
Pohonná jednotka:zážehový motor Ford o výkonu 450 koní
Maximální rychlost na silnici:48 km/h
Dojezd na silnici:241 km
Osádka:5
Náhledy fotografií ze složky Americká obrněná technika